Krásně ztracená nevinnost

Ještě jako mladá, vychovávaná v velmi konzervativní rodině, snila jsem o tom, že zažiji a pocítím to, o čem mi vyprávěly moje kamarádky a o čem jsem četla v erotické literatuře. Tento pravdivý příběh začal jako mnohé jiné; jedno léto, na venkově, kde jsem jako studentka trávila letní prázdniny.

Moje bujné, mladé tělo přetékalo touhou, aby ho hladil, líbal a „píchal“ mužský úd, a rozhodla jsem se, že to udělám právě během těchto prázdnin. Při procházce, zasněná erotickými sny, jsem náhle zaslechla z blízké uličky hlas, zdvořilý a vyvážený:
- Dívko, kolik je hodin?

Prede mnou stál nikdo jiný než mladý a pohledný, černovlasý, s krásnýma očima, štíhlý, urostlý pán, místní kněz. Rychle jsem, vědoma si svého vzrušení, utekla a doma začala přemýšlet o něm jako o muži, jako o milenci. Řetězily se mi hříšné myšlenky o mém úmyslu a bylo toho hodně, co se protivilo mé dřívější rozhodnutí poddat se prvnímu pohlednému, kterého potkám. Začala jsem o něm intenzivně přemýšlet, v noci, když jsem šla do své měkké peřinové postele, celá smyslná a nedotčená, s napuchlými prsy a vlhkou kundičkou, pomalu jsem se hladila, pomalu, až k bolesti, a v mé fantazii byl on. Představovala jsem si ho mezi mými teplými, jemnými a opálenými stehnami, jak mě líbá a dráždí svým drsným jazykem, od prsou, přes břicho, pupík a vkládá mi ho do kundičky. Celá pohlcená, bolestivě jsem zanaříkala, vědoma si, že dál to nejde, i kdyby to byla realita, protože mi to můj nedotčený hymen nedovolil.

 Byla jsem stále neklidnější a šílenější touhou, školní prázdniny se blížily ke konci, a já stále v představách, a najednou ve mně něco prasklo. Vždyť on je také člověk, kolik kněží má tajné ženy, kolik jsem slyšela, že s nimi milovali, a ten náhlý střet, možná je to i souzené. V podvečer posledního dne prázdnin jsem se rozhodla, že mu nabídnu sebe a že mě ten pohledný muž učiní ženou. Lhala jsem babičce a dědovi, že jdu na zábavu do jiné vesnice a že se vrátím trochu později. Místo toho jsem šla do kostela, mše už proběhla, stála jsem před zpovědnicí a zakašlala, aby mě On slyšel. Přišel rychle, tak krásný a štíhlý, oblečený v hnědém mnišském oděvu, usmál se a řekl:
- A, to je ta krásná dívka od minula. Co tě nese v tuto dobu do kostela?

Zarudla jsem, celá vzrušená, ale také rozhodná pokračovat v tom, co jsem začala. Požádala jsem ho, aby mě zpovídal, a on souhlasil, věřila jsem, že se mu líbím. V lehkých hedvábných šatech, které se přitiskly k mému tělu, musel i on cítit mé zrychlené dýchání. Navrhl mi, že mě zpovídá v krásném dvorku kostela. Tiše jsem šla před ním, okouzleně protahujíc a houpajíc své tělo, cítila jsem jeho dech na krku a pohled na bujné pozadí. Když jsme přišli do hloubky dvorku, otočila jsem se a podařilo se mi říct.
- Ó Bože, odpusť mi, velebný, já tě chci.
Podivuhodně, nebyl zmatený, ale jemně mě chytil za ramena a řekl:
- I já tebe.

Táhla jsem ho k sobě, nedovolila jsem mu říct nic víc a rychle jsem jeho pravou ruku vtáhla pod lehké šaty do měkkých bavlněných kalhotek. Celá vlhká, zvednuvši nohy na špičky, pohlcená vášní a chtíčem, cítila jsem v sobě jeho prostřední prst. Když mě on hladil a druhou rukou objímal, hledala jsem jeho napnutý úd, který trčel pod měkkou tkaninou. Málem jsem vyvrcholila, odtáhla jsem se od něj a pozvala ho k blízké dřevěné lavici. Když si sedl, roztáhla jsem mu nohy a dřepnuvši jsem mu zvedla mnišské šaty, stáhla mu kalhotky a najednou se v mých rukou ocitl překrásný, napružený až do červena úd. Hladila jsem ho, on se chvěl rozkoší, a pak jsem ho vzala do úst a rty dráždila, a zuby kousala jeho kůžičku kolem hladkého pulzujícího žaludu.

 Než vyvrcholil, vylezla jsem na lavici, roztáhla nohy a sklonila se k jeho obličeji, silně a dlouho mě lízal. Poté jsem se otočila zády k němu a uviděla opravdu obrovské „kopí“, přivřela jsem oči, rukou uchopila překrásný úd a silně jsem se na něj nabila, pak hlouběji, ještě hlouběji. Bolest v hlavě a těle trvala nějakou dobu, ale pomalu se měnila v teplo, cítila jsem, jak se mi rozlévá brnění z břicha po celém těle a pak silný proud husté lepivé tekutiny v kundičce. Ztrácela jsem pojem o čase, když jsem na něm seděla, on mi rukama dráždil bradavky na horkých a bujných prsech, přitom mi kousal krk. Vyčerpaná, ale i osvobozená jsem si lehla na lavici a hlavu položila jemu do klína. On se na mě díval, jako ten den, kdy jsme se poprvé setkali. Klidný a tajemný, a já zmatená a šťastná. Oblékli jsme se, políbili a rozloučili bez slov.

 Vrátila jsem se domů dříve, než jsem slíbila svým. Celá pohlcená tím, co se mi stalo, jsem pokračovala ve studiu. Dokončila jsem i pátý semestr, a já jsem si přála znovu jít do mé nejoblíbenější vesnice. Jakmile jsme dorazili, běžela jsem před kostel, kde jsem našla staršího kněze, jak čistí sníh. Viděl mě a s církevním pozdravem oznámil, že svatou mši bude konat zítra ráno. Přišla jsem, bála jsem se zpovídat, byla jsem smutná a velmi, velmi toužící. Později jsem se dozvěděla, že ten, kdo mě učinil ženou, odešel na vlastní žádost jako misionář do jedné zámořské země. A dnes, když mě jiní líbají, mé myšlenky jsou hluboko s ním.