Naše záležitosti

Když náš muž mluví o nějakém milostném dobrodružství s nějakou ženou, snaží se tím pochlubit slovy: Vykouřil jsem ji! To je pro něj jakýsi druh cti, zisku, vítězství na konci. Žena na rozdíl od toho by něco takového nikdy neřekla. Pro ni je taková věc stále ještě ostudou. Aby se věci stále točily v těchto vztazích mezi chválou a ostudou, je tu ještě několik potvrzení. Není zrovna vzácné slyšet, že nějaký muž říká, že někoho nebo něco podvedl. Takže ten, o kom mluví, utrpěl nějakou škodu.
V jiných evropských jazycích to samozřejmě není.

Muž nikde na světě, kromě nás, neříká "Vykouřil jsem ji!" Jednoduše pro něco takového neexistují výrazy. Proto se v alespoň trochu kulturnějších a civilizovanějších zemích mluví o tom, jak milovali, a to s touto a touto ženou. A všechno je velmi jasné a jednoduché. Oba se rovnocenně podíleli na milostné hře. Zdá se, že tato jazyková komponenta dostatečně vypovídá o naší mentalitě.

Chorvatská literatura, jak ta starší, tak i novější, neobsahuje popisy velkých milovníků jako Casanova, a je otázkou, zda se to někdy může stát. Z literatury lze vyčíst, že autoři, kteří se ve svých literárních dílech snažili utvářet nějakou ženskou postavu, to bohužel skončili pouze u pokusu, protože každá povrchnější psychologická analýza děl jasně uzavírá, že ženy byly nějakým způsobem většinou autorským komplexem. Takže v naší literatuře nemáme ani velké milostné příběhy. To samozřejmě platí pro celou literaturu, a to převážně od Krleže po některé minoritní autory.

V naší literatuře je ženská postava většinou nositelkou zlé koby. A nic jiného. V dělnických rodinách, které autoři nejraději jako téma zpracovávají, ale i v životě na této straně hranice, který je ve všech svých segmentech dělnický, byla žena zcela a navždy pravým otrokem, a stopy minulosti na rozdíl od nás a sousedních zemí nezmizí rychle a snadno. Co je příčinou toho, že se o lásce velmi málo, nejen psalo, ale i mluvilo přijatelnějším slovníkem? Na rozdíl od starších generací jsou nastupující mladé síly připraveny o tom mluvit, a tak je třeba doufat v jejich kvality, že jednou zůstane i nějaký větší písemný odkaz o lásce k nějaké femme fatale.