Robert Alley: Poslední tango v Paříži

Jeanne řekla: "Myslela jsem, že jste odešli."
"Zavřel jsem dveře", řekl on, a pak pomalu šel k ní, dívajíc se do jejích široce otevřených, vyvalených a jako voda modrých očí, z nichž vyzařovalo více rezignace než strachu. "Možná jsem se zmýlil?"
"Ne, ne, nezmýlili jste se", zamumlala ona, snažíc se popadnout dech. "Jen jsem si myslela, že jste odešli." Její slova zazněla jako pozvání.

Paul ji chytil už v následující chvíli. Rukama jí uchopil obličej a políbil ji přímo na ústa, a ona, celá zmatená, upustila cukr a tašku a položila ruce na jeho široká ramena. Několik okamžiků zůstali tak, úplně nehybní, přitisknutí těly. V kulaté místnosti se nepohnulo nic kromě částic prachu, které, osvětlené slunečními paprsky, levitovaly ve vzduchu neseny neviditelnými proudy; Paul a Jeanne neslyšeli žádný zvuk kromě vlastního křečovitého dechu. Měli pocit, že levitují v jakémsi nadčasovém světě, stejně jako v něm levitovala uvadlá, vybledlá krása místnosti, v níž se nacházeli, daleko od světa a od svých vlastních oddělených životů. Místnost se zahřála a zadržela je na chvíli v tomto krátkém, tichém dvoření.

A pak Paul zvedl Jeannu do náruče a odnesl ji na druhou stranu místnosti, až k samotnému oknu, udělav to bez jakéhokoli úsilí, jako by byla malé dítě, a ne dospělá dívka. Ona ho objala rukou kolem krku, který na dotek působil silně a tvrdě jako kolový pařez, a nyní mu hladila svaly na zádech skrze hladkou a tenkou látku jeho pláště. Z jeho těla se zvedal slabý plesnivý, kyselý pach, pocházející částečně od potu a částečně od něčeho, co ona nemohla nijak rozpoznat, ale věděla a cítila, že působí mužněji než pach jakéhokoli mladíka, kterého kdy potkala, a to ji silně vzrušilo. Paul ji položil na podlahu, ale jeho silné ruce ji nepustily. Přitáhl ji k sobě, a pak jí skrze šaty začal hladit bujné prsy.
Po několika okamžicích jí rychle a zručně rozepnul šaty, a pak pod ně zasunul obě ruce, aby jí dosáhl na prsa a palci se dotkl jejich bradavek. Drsnost jeho kůže dráždila Jeannu a ona se celým tělem vrhla na něj.

Jako by se předem dohodli, začali si navzájem trhat oblečení. Ona ho chytila přes kalhoty, a on rukou sáhl pod její sukni, uchopil pěstí horní okraj jejích kalhotek a jednoduše je roztrhl. Ohromená jeho odvahou, Jeanne se k němu přitiskla plná strachu a očekávání. On jí strčil jednu ruku mezi nohy a přitáhl ji k sobě, zvedajíc ji téměř do vzduchu; druhou rukou rozepnul kalhoty a pak, uchopiv její pozadí oběma rukama, zvedl ji celou do vzduchu a v následující chvíli ji jednoduše nabodl na svůj úd.
Škrábali se a chytali, jako by se proměnili v divoké bestie. Jeanne se vyšplhala na jeho trup jako na nějaký strom, tisknouc koleny jeho stehna, visíc rukama na jeho krku jako malé, ztracené dítě.

On ji přitiskl ke zdi a pronikl ještě hlouběji do ní. Prvních několik okamžiků jejich pohyby byly nešikovné, a zdálo se, jako by se vlastně prali, ale pak dosáhli harmonie, a jejich těla se pohybovala vpřed a vzad jako části nějakého nejintimnějšího tance, jehož rytmus se stále zrychloval, stával se stále šílenějším, takže nakonec vzdychali, kroutili se a naráželi na zeď, která poskytovala útočiště jejich vášni. Nakonec, zapomněvši na všechno, na sebe samé a na to, co je tak spojovalo, pomalu a bez lítosti umřeli na ošoupaném oranžovém koberci.  Leželi na samotné podlaze, nedotýkajíce se, čekajíc, až se jejich vzdechy postupně uklidní, a pak se Jeanne od něj odvalila, opřela si hlavu o ruku a zahleděla se na nebe, které bylo vidět skrze okno. Uplynulo několik minut, ale ani on, ani ona nevyslovili ani slovo.
  
***
Jednou rukou ji chytil za krk, druhou ji uchopil za ruku, a pak ji silou položil na břicho; cítil téměř bolestně, jak ho prostupuje iracionální hněv vyvolaný tím, že ona použila slovo "rodina" - hněv, že zmínila tuto velkou morální instituci, bohužel, tuto nezničitelnou boží výmysl, která byla stvořena pouze proto, aby se pěstovala ctnost v srdcích pokorných občanů, to svatyně všech ctností... ztělesnění všeho, co nejvíce nenáviděl.
Jeanne se slabě bránila. "Co ti je?" Co to děláš?", zeptala se ho, když jí on zasunul ruku pod tělo a začal rozepínat džíny.
"Ukážu ti, co je rodina... ta svatá instituce, jejímž úkolem je vštěpovat ctnosti divochům!" Surovými pohyby stáhl její kalhoty dolů, až k kolenům, a tím odhalil její pozadí. Když se bránila, Jeanne cítila, jak ztrácí dech. On si na ni úplně lehl, přitisknuv ji svým velkým, těžkým tělem, a pak ji jednou rukou chytil za týl a pevně stiskl. Chvíli se zdálo, jako by ani sám nevěděl, co má dělat, ale pak mu pohled padl na ten kousek alobalu, v němž zbylo trochu másla. Natáhl nohu, přitáhl alobal k sobě a vzal ho do ruky. "A teď hezky opakuj každé moje slovo," řekl.

Prsty volné ruky namočil do měkkého, teplého másla, a pak jí ho začal strkat do zadku. Mazal ji jako prase na rožeň, pomyslel si. Jeho prsty byly surově obratné.
"Nedělej... nedělej," křičela ona, ale stále ještě nevěřila, že by šel až do konce. "Nedělej, bože!"
Paul rozepnul své vlastní kalhoty a svlékl je, pak se postavil na kolena, stále pevně držíc její krk, a zasunul své nohy mezi její. Jeanne si uvědomila, že už v následující chvíli bude napadena, ale jediné, co cítila, byl strach a uvědomění si naprosté bezmocnosti.
"A teď opakuj za mnou: Svatá rodina..."
Své silné prsty rozšířil její pozadí, a pak si na ni úplně lehl, hledajíc prsty otvor. "Tak opakuj se mnou: "Svatá rodina, církev dobrých občanů..."
"Církev..., vykřikla ona,"... dobrých občanů."
Zavřískla, přitisknuvši obličej na hladké měkké desky podlahy, a zavřela oči. Bolest přišla zcela nečekaně. Byla prostě strašná, protože jeho penis se zdál proměnit v zbraň.
Jeanne znovu vykřikla, když pocítila, jak pronikl ještě hlouběji do ní.

Jeanne začala vzlykat. Ani sama nevěděla, zda to dělá z ponížení nebo z bolesti, ale on neúprosně pokračoval v útoku, pohybujíc tělem rytmickými pohyby.
Jeho prsty se zarývaly do jejího masa, jako by se bál, že ona prostě vyprchá a nechá ho tu samotného, vyplaveného jako námořníka.
"Prokletá, prokletá rodina," vzdychal. "Oh, Ježíši!"
Jeanne zůstala ležet na podlaze, přiskřípnutá, neschopná se pohnout, něco udělat. Paulův orgasmus prošel, ale on přesto zůstal v ní. Jednou rukou uchopil její vlasy a otočil jí obličej k té díře v podlaze, a druhou rukou lehce zvedl desku nad ní.