Charles Bukowski: Jižně od místa, kde není sever

Robertova první touha - když začal přemýšlet o takových věcech - byla se jedné noci vkrást do muzea voskových figurín a milovat se s voskovými dámami. Přesto se to zdálo příliš nebezpečné. Omezil se na milování s sochami a panenkami ve svých sexuálních fantaziích a žil ve svém světě fantazie.
Jednoho dne zastavil na semaforu a podíval se do dveří obchodu. Byl to jeden z těch obchodů, které prodávaly všechno - desky, pohovky, knihy, drobnosti, kýč. Viděl ji stát v dlouhé červené šaty. Měla brýle bez obrouček, byla dobře stavěná - důstojná a sexy, jaké bývaly dříve. Opravdová elegantní kočka. A pak se rozsvítila zelená a on musel jít dál.
Robert zaparkoval o ulici dál a došel pěšky k obchodu. Stál venku u kiosku a díval se na ni. Dokonce i její oči se zdály být skutečné a rty byly velmi výrazné, malé a napučené.

Robert vešel do obchodu a prohlížel si desky. Byl jí tak blízko, tajně se na ni díval. Ne, takové dnes už nejsou. Dokonce nosila vysoké podpatky.
Přistoupila k němu prodavačka.
- Prosím, pane?
- Jen se dívám, slečno.
- Pokud něco chcete, stačí říct.
- Určitě.
Robert přistoupil blíž k panence. Na ní nebyla cena. Zajímalo ho, jestli je na prodej. Vrátil se k deskám, vzal levný album a koupil ho.
Příště, když přišel do obchodu, panenka tam stále byla. Robert si trochu prohlédl, koupil popelník ve tvaru svinutého hada a odešel.
Po třetí se zeptal prodavačky:
- Je panenka na prodej?
- Panenka?
- Ano, panenka.
- Chcete ji koupit?
- Ano. Prodáváte věci, že? Je panenka na prodej?
- Chvilku, pane.
Dívka odešla dozadu. Záclona se rozhrnula a vyšel starý Žid. Poslední dvě knoflíky na košili neměl. Bylo vidět jeho chlupy na břiše. Choval se přátelsky.
- Chcete panenku, pane?
- Ano. Je na prodej?
- No, není. Vidíte, je to vystavovací kus. Žert.
- Chci ji koupit.
- Tak se podívejme... - Starý Žid přistoupil k panence a začal se dotýkat její šaty, rukou. - Podívejme se... Myslím, že vám ji mohu prodat za... 17,50 dolaru.
- Vezmu si ji. - Robert vytáhl bankovku 20 dolarů. Majitel obchodu mu vrátil zbytek.
- Bude mi chybět, - řekl - někdy se zdála téměř skutečná. Mám ji zabalit?
- Ne, vezmu si ji tak, jak je.
Robert vzal panenku a odnesl ji k autu. Položil ji na zadní sedadlo. Pak nastoupil a odjel do svého bytu. Když tam dorazil, naštěstí tam nikdo nebyl a nikdo ho neviděl, jak ji nosí. Stál uprostřed pokoje a díval se na ni.
- Stella. - řekl - Stella, děvko!
Přistoupil k ní a dal jí facku. Pak jí chytil hlavu a políbil ji. Byl to dobrý polibek. Jeho penis se začal zvedat, když zazvonil telefon. - Halo? - ozval se.
- Roberte?
- Ano, to jsem já.
- Harry tady.
- Jak se máš, Harry?
- Dobře. Co děláš?
- Nic.
- Myslel jsem, že se zastavím u tebe. Přinesu pivo.
- Dobře.
Robert položil sluchátko, vzal panenku a odnesl ji do skříně. Strčil ji na dno skříně a zavřel dveře.
Harry mu vlastně neměl co říct. Robert nevyvolával rozhovor a Harry brzy odešel. Robert šel ke skříni a vytáhl Stellu.
- Prokletá děvko! - řekl. - Podváděla jsi mě, co?
Stella neodpověděla. Jen stála, vypadala chladně a slušně. Dobře ji uhodil. Žena už nikdy nepodvede Boba Wilkensona. Znovu ji pořádně uhodil.
- Krávo! Ošukala bys i čtyřletého kluka, kdybys mu dokázala zvednout penis!
Znovu ji uhodil, a pak ji chytil a políbil. Líbal ji a líbal. Pak jí strčil ruce pod šaty. Byla dobře stavěná. Velmi dobře stavěná. Stella mu nepřipomínala jeho učitelku matematiky ze střední školy. Stella neměla kalhotky.
- Děvko! - řekl - Kde jsou tvoje kalhotky?
Stiskl jí penis na ni. Nebylo tam žádného otvoru. Ale Roberta ovládla strašná vášeň. Strčil jí ho mezi nohy. Hladké a pevné. Dovnitř - ven. Na chvíli se cítil hrozně hloupě, a pak ho ovládla vášeň a začal ji líbat na krku, zatímco ji šukal.
Robert Stellu umyl, položil ji do skříně za deštník, zavřel dveře a ještě stihl vidět poslední čtvrtinu zápasu „Detroit Lions“ a „L.A. Rams“ v televizi.
Jak čas plynul, Robert si stále více užíval. Přizpůsobil se. Koupil Stellu několik párů kalhotek, podvazků, punčoch a náramků.
Koupil jí také náušnice a docela ho překvapilo, když zjistil, že láska jeho života nemá uši. Pod všemi těmi vlasy nebyly uši. Přesto jí lepicí páskou připevnil náušnice. Ale byly i výhody - nemusel ji brát na večeře, na večírky, na nudné filmy. Na všechny ty pozemské události, které tolik znamenaly průměrné ženě.
A byly tu i hádky. Vždycky budou. I s panenkami. Nebyla moc výřečná, ale jednou mu řekla. „Jsi nejlepší milenec ze všech milenců. Ten starý Žid byl nudný milenec. Ty miluješ s duší, Roberte.“
Ano, byly tu výhody. Nebyla podobná žádné ženě, kterou znal. Nechtěla se milovat v nevhodných chvílích. Mohl si vybrat čas. A neměla menstruaci. A lízal ji. Ustřihl jí kousek vlasů z hlavy a přilepil jí ho mezi nohy.
Jejich vztah byl zpočátku sexuální, ale postupně se do ní začal zamilovávat. Cítil, že se to děje. Přemýšlel o návštěvě psychiatra, ale pak si to rozmyslel. Nakonec, bylo nutné milovat skutečnou lidskou bytost? Taková láska nikdy netrvala dlouho. Mezi druhy byly obrovské rozdíly a to, co začínalo jako láska, často končilo jako válka.
A pak znovu, nemusel ležet v posteli se Stellou a poslouchat, jak mluví o svých bývalých milencích. jak měl Karl nádherný penis, ale nechtěl ji lízat. A jak Louie skvěle tančil, mohl by být baletka, a ne prodavač pojištění. A jak Marty skutečně uměl dobře líbat. Nějak proplétal jazyky. Atd, atd. Jaké nesmysly! Samozřejmě, Stella zmínila starého Žida. Ale jen jednou.

    ***

Jednoho dne Velký Bart poslal Kida s nějakými lidmi na lov bizonů. Velký Bart čekal, až odjeli, a pak se vydal k Kidovým vozům. Vylezl na sedadlo, odsunul záclonu a vstoupil. Honeydew seděla uprostřed vozu a masturbovala.
- Ježíši, zlato, - řekl Velký Bart - je to škoda takhle!
- Zmiz odsud! - řekla Honeydew. Přitom vytáhla prst a ukázala na Velkého Barta. - Zmiz odsud a nech mě dělat, co chci!
- Tvůj muž se o tebe nestará, Honeydew!
- Starost se, blázne, ale to mi nestačí. Po menstruaci jsem vždy vzrušená.
- Poslouchej, zlato...
- Zmiz!
- Poslouchej, malá, poslouchej...
A vytáhl monstrum. Bylo karmínové a houpalo se dopředu a dozadu jako závaží ve dědově hodinách. Několik kapek spadlo na podlahu.
Honeydew nemohla odtrhnout pohled od nástroje. Nakonec řekla:
- Nechceš mi tu prokletou věc strčit!
- Řekni to, jako bys to tak myslela, Honeydew.
- NECHCEŠ MI TU PROKLETOU VĚC STRČIT!
- Ale proč? Proč? Podívej se na něj!
- Dívám se na něj!
- Proč ho nechceš?
- Protože miluji Kida.
- Láska? - řekl Velký Bart a smál se. - Láska? To je pohádka pro blázny. Podívej se na ten srp. Vždycky může porazit lásku.
- Miluji Kida, Velký Barte.
- A tady je můj jazyk, - řekl Velký Bart - nejlepší jazyk na Západě.
Vytáhl ho ven a začal cvičit.
- Miluji Kida. - řekla Honeydew.
- Tak se jdi vycpat. - řekl Velký Bart, rozběhl se a vrhl se na Honeydew. Sotva jí ho strčil, a když ano, Honeydew vykřikla. Strčil jí ho sedmkrát. Strčil jí ho sedmkrát, a pak cítil, jak ho někdo hrubě tahá zpět.
Byl to Kid. Vrátil se z lovu.